Principles of European Tort Law (PETL)
Czech Version
Principy evropského deliktního práva
Díl I. Základní ustanovení
Hlava 1. Základní ustanovení
Článek 1:101. Základní ustanovení
(1) Každý, komu lze na základě zákona připsat škodu způsobenou jinému, je povinen tuto škodu nahradit.
(2) Škodu lze připsat konkrétně tomu,
a) kdo ji způsobil svým zaviněným chováním; nebo
b) jehož abnormálně nebezpečná činnost způsobila škodu; nebo
c) jehož pomocník způsobil škodu v rozsahu svého úkolu.
Díl II. Obecné předpoklady odpovědnosti
Hlava 2. Škoda
Článek 2:101. Škoda způsobilá náhrady
Škoda je majetkovou nebo nemajetkovou újmou zákonem chráněného zájmu.
Článek 2:102. Chráněné zájmy
(1) Rozsah ochrany zájmu závisí na jeho povaze; čím vyšší je jeho hodnota, přesnější jeho určení a jeho očividnost, tím rozsáhlejší je jeho ochrana.
(2) Život, tělesná a duševní integrita, lidská důstojnost a svoboda požívají nejvyšší ochrany.
(3) Rozsáhlá ochrana je zaručena majetkovým právům, včetně práv k nehmotným statkům.
(4) Ochrana majetkových zájmů nebo smluvních vztahů může být co do rozsahu omezena. V takových případech musí být zohledněn především blízký vztah mezi jednajícím a ohroženým nebo skutečnost, že jednající si je vědom, že způsobí škodu, ačkoliv jsou jeho zájmy méně hodnotné než zájmy poškozeného.
(5) Rozsah ochrany může být také ovlivněn druhem odpovědnosti do té míry, že určitý zájem může požívat vyšší ochrany proti úmyslně způsobené újmě než v ostatních případech.
(6) Při rozhodování o rozsahu ochrany musí být zváženy jak zájmy jednajícího, především co do svobody jednání a výkonu jeho práv, tak veřejný zájem.
Článek 2:103. Škoda, která se nenahrazuje
Náhradu škody vztahující se k aktivitám nebo zdrojům, které jsou chápány jako nezákonné, nelze uplatňovat.
Článek 2:104. Výdaje na prevenci
Výdaje vzniklé z důvodu bránění hrozící škodě představují nahraditelnou škodu potud, pokud byly vynaloženy důvodně.
Článek 2:105. Prokázání škody
Škoda musí být prokázána podle běžných procesních předpisů. Soud může odhadnout rozsah škody v případech, kde by prokázání přesné výše bylo příliš obtížné anebo nákladné.
Hlava 3. Příčinná souvislost (kausalita)
Oddíl 1. Conditio sine qua non a kvalifikace
Článek 3:101. Conditio sine qua non
Jednání nebo opomenutí (dále jen jednání) je příčinnou škody poškozeného, jestliže by při neexistenci takového jednání škoda nevznikla.
Článek 3:102. Konkurenční příčiny
V případě více jednání, z nichž každé by samo způsobilo škodu v ten samý okamžik, je považováno každé jednání za příčinu škody poškozeného.
Článek 3:103. Alternativní příčiny
(1) V případě více jednání, z nichž každé by bylo samo dostatečnou příčinou škody, přičemž však zůstává nejistým, které jednání ji ve skutečnosti způsobilo, musí být každé jednání považováno za příčinu v rozsahu pravděpodobnosti, v jaké mohlo způsobit škodu poškozenému.
(2) Pokud v případě více poškozených zůstane nejistým, zda konkrétní škoda poškozeného byla způsobena určitým jednáním, přičemž je zřejmé, že toto jednání nezpůsobilo škodu všem poškozeným, musí být takové jednání považováno za příčinu škod utrpěných všemi poškozenými v rozsahu pravděpodobnosti, v jaké mohlo způsobit škodu konkrétnímu poškozenému.
Článek 3:104. Potenciální příčiny
(1) Jestliže jednání vedlo definitivně a neodvratně ke způsobení škody poškozenému, následné jednání, které by samo způsobilo tu samou škodu, nebude bráno v potaz.
(2) Následné jednání musí být i přesto zohledněno, jestliže vedlo k dodatečné nebo těžší škodě.
(3) Jestliže první jednání vedlo k pokračování škody a následné pozdější jednání by ji také způsobilo, pak je třeba obě jednání od takového okamžiku považovat za příčinu této pokračující škody.
Článek 3:105. Neurčitá dílčí kauzalita
V případě více jednání, kdy je jisté, že žádné z jednání nezpůsobilo celou škodu ani její určitelnou část, se předpokládá, že ta jednání, která zjevně [minimálně] přispěla ke škodě, ji způsobila rovným dílem.
Článek 3:106. Příčina ve sféře poškozeného
Poškozený musí nést svou újmu v rozsahu odpovídajícím pravděpodobnosti, do jaké míry mohla být způsobena jednáním, událostí nebo jinou okolností v jeho sféře.
Oddíl 2. Rozsah odpovědnosti
Článek 3:201. Rozsah odpovědnosti
Existuje-li příčinná souvislost podle Oddílu 1 této Hlavy, zda a v jakém rozsahu má být škoda připsána záleží na faktorech jako jsou
a) předvídatelnost škody v okamžiku jejího vzniku rozumnou osobou, přičemž je zohledněn konkrétní časový a prostorový vztah mezi škodným jednáním a jeho následky, nebo rozsah škody ve vztahu k normálním následkům takového jednání;
b) povaha a hodnota chráněného zájmu (čl. 2:102);
c) důvod odpovědnosti (čl. 1:101);
d) rozsah běžných životních rizik; a
e) ochranný účel normy, která byla porušena.
Díl III. Důvod odpovědnosti
Hlava 4. Odpovědnost za zavinění
Oddíl 1. Podmínky odpovědnosti za zavinění
Článek 4:101. Zavinění
Každý je odpovědný na základě zavinění za úmyslné nebo nedbalostní porušení požadované úrovně chování.
Článek 4:102. Požadovaná úroveň chování
(1) Požadovaná úroveň chování se určí jako chování rozumné osoby v závislosti na okolnostech a záleží konkrétně na povaze a hodnotě chráněného zájmu, jehož se týká, nebezpečnosti jednání, zkušenostech, které jsou očekávány u jednající osoby, předpověditelnosti škody, vztahu blízkosti nebo zvláštního vztahu mezi těmi, již se to týká, jakož i dosažitelnosti a ceny prevenčních nebo alternativních metod.
(2) Daná úroveň může být upravena, pokud vzhledem k věku, fyzické a duševní neschopnosti nebo zvláštním okolnostem nemůže být očekáváno, že jí osoba dostojí.
(3) Normy, které předepisují nebo zakazují určité chování, musí být uváženy, pokud stanovují požadovanou úroveň chování.
Článek 4:103. Povinnost chránit ostatní před škodou
Povinnost jednat za účelem ochrany ostatních před škodou může existovat, jestliže tak stanoví zákon nebo jestliže jednající vytváří nebo kontroluje nebezpečnou situaci nebo když existuje zvláštní vztah mezi stranami nebo pokud závažnost újmy na jedné straně a jednoduché odvrácení škody na druhé straně vybízí k takové povinnosti.
Oddíl 2. Obrácení důkazního břemene o zavinění
Článek 4:201. Obrácení důkazního břemene o zavinění obecně
(1) Důkazní břemeno o zavinění může být obráceno vzhledem k závažnosti nebezpečí, které jednání představuje.
(2) Závažnost nebezpečí je stanovena podle závažnosti možné škody v daných případech, jakož i pravděpodobnosti, že taková škoda může skutečně vzniknout.
Článek 4:202. Odpovědnost podniku
(1) Kdo provozuje podnik k hospodářskému nebo profesionálnímu účelu a kdo používá pomocníky nebo technické vybavení, je odpovědný za každou újmu způsobenou poruchou takového podniku nebo jeho produktu, dokud neprokáže, že jednal v souladu s požadovanou úrovní chování.
(2) „Porucha“ je jakákoliv odchylka od standardu, který může být rozumně očekáván od podniku nebo od jeho produktu nebo služeb.
Hlava 5. Odpovědnost bez zavinění
Článek 5:101. Abnormálně nebezpečné činnosti
(1) Kdo vykonává abnormálně nebezpečnou činnost je objektivně odpovědný za škodu charakteristickou pro nebezpečí představované činností a vyplývající z ní.
(2) Činnost je abnormálně nebezpečná, jestliže
a) vytváří předpověditelné a významné nebezpečí škody, i když při jejím provozu je dodržena veškerá řádná péče a
b) není předmětem běžného užívání.
(3) Nebezpečí škody může být významné vzhledem k závažnosti nebo pravděpodobnosti škody.
(4) Tento článek se nepoužije na činnost, která podléhá odpovědnosti bez zavinění na základě jiných ustanovení těchto Principů nebo jiného národního práva či mezinárodní smlouvy.
Článek 5:102. Ostatní případy odpovědnosti bez zavinění
(1) Národní právo může stanovit další případy odpovědnosti bez zavinění pro nebezpečné činnosti, i když činnost není abnormálně nebezpečná.
(2) Dokud není národním právem stanoveno něco jiného, mohou dodatečné případy odpovědnosti bez zavinění vyplývat z analogie jiných zdrojů srovnatelného nebezpečí škody.
Hlava 6. Odpovědnost za třetí osoby
Článek 6:101. Odpovědnost za nezletilé nebo osoby duševně nemocné
Kdo pečuje o jiného, který je nezletilý nebo duševně nemocný, je odpovědný za škodu způsobenou touto osobou, dokud neprokáže, že jednal v souladu s požadovanou úrovní chování při dohledu.
Článek 6:102. Odpovědnost za pomocníky
(1) Každý je odpovědný za škodu způsobenou jeho pomocníky jednajícími v rámci jejich úkolu za předpokladu, že porušili požadovanou úroveň chování (čl. 4:102).
(2) Nezávislá smluvní strana není považována za pomocníka pro účely tohoto článku.
Díl IV. Zproštění odpovědnosti
Hlava 7. Zproštění odpovědnosti obecně
Článek 7:101. Zproštění odpovědnosti založené na důvodech vylučujících protiprávnost
(1) Odpovědnost může být vyloučena, pokud jednal jednající ospravedlnitelně a v rozsahu ospravedlnitelnosti
a) při obraně jeho vlastního chráněného zájmu proti protiprávnímu útoku (sebeobrana),
b) v krajní nouzi,
c) z toho důvodu, že pomoc úřadů nemohla být vyžádána včas (svépomoc),
d) se souhlasem poškozeného, nebo jestliže si poškozený byl vědom nebezpečí vzniku újmy, nebo
e) z důvodu zákonného zmocnění, jako například licence.
(2) Zda je odpovědnost vyloučena, záleží na významu těchto důvodů vylučujících protiprávnost na straně jedné a podmínkách odpovědnosti na straně druhé.
(3) Ve výjimečných případech může být odpovědnost namísto vyloučení pouze omezena.
Článek 7:102. Zproštění odpovědnosti v případě odpovědnosti bez zavinění
(1) Odpovědnost bez zavinění může být vyloučena nebo omezena, pokud byla újma způsobena nepředvídatelnou a neodvratitelnou
a) přírodní sílou (vyšší moc), nebo
b) chováním třetích osob.
(2) Zda je odpovědnost bez zavinění vyloučena nebo omezena, a pokud ano, tak v jakém rozsahu, záleží na významu vnějších vlivů na straně jedné a rozsahu odpovědnosti (článek 3:201) na straně druhé.
(3) Dojde-li k omezení odpovědnosti podle odstavce (1)(b), jsou odpovědnost bez zavinění a jakákoliv odpovědnost třetích osob solidární ve smyslu článku 9:101 (1)(b).
Hlava 8. Spoluzaviněné chování nebo jednání
Článek 8:101. Spoluzaviněné chování nebo jednání poškozeného
(1) Odpovědnost může být omezena nebo vyloučena v takovém rozsahu, jak to vyplývá ze spoluzavinění poškozeného a všech ostatních příčin, které by mohly být relevantní pro vznik nebo omezení odpovědnosti poškozeného, pokud by byl škůdcem.
(2) Pokud je náhrada škody požadována z důvodu smrti osoby, může její chování nebo jednání vyloučit nebo omezit odpovědnost ve smyslu odstavce 1.
(3) Spoluzaviněné chování nebo jednání pomocníka poškozeného vylučuje nebo omezuje škodu vymahatelnou poškozeným ve smyslu odstavce 1.
Díl V. Více škůdců
Hlava 9. Více škůdců
Článek 9:101. Solidární a dílčí odpovědnost: vztah mezi obětí a více škůdci
(1) Odpovědnost je solidární, jestliže celá nebo určitá část škody, kterou utrpěl poškozený, je připsatelná dvěma nebo více osobám. Odpovědnost je solidární, pokud:
a) se osoba vědomě účastnila nebo podněcovala nebo podporovala škodlivé jednání ostatních, kteří způsobili škodu poškozenému; nebo
b) nezávislé chování nebo jednání osoby způsobilo škodu poškozenému a ta samá škoda je také připsatelná jiné osobě;
c) osoba je zodpovědná za škodu způsobenou pomocníkem za okolností, za kterých je pomocník také odpovědný.
(2) Jestliže osoby jsou solidárně odpovědné, může poškozený žádat plnou náhradu škody od jednoho nebo více z nich za předpokladu, že nevymáhá více než je výše utrpěné škody.
(3) Pro účely odstavce (1)(b) se za škodu považuje celá škoda, pokud neexistuje rozumný důvod pro připsání pouhé části (dílčí) škody každé z osob odpovědných poškozenému. Kdo tvrdí opak, musí prokázat, že tomu tak není. Je-li tak prokázáno, pak odpovědnost je dílčí; neboli každý je odpovědný poškozenému pouze za jemu připsatelnou část škody.
Článek 9:102. Vztah mezi subjekty solidární odpovědnosti
(1) Kdo je solidárně odpovědný, může vymáhat podíl každé jiné osoby odpovědné poškozenému ve vztahu k té samé škodě. Tím nejsou dotčeny dohody mezi odpovědnými určující rozdělení újmy nebo jiná prováděcí ustanovení nebo právo vymáhat škodu z důvodu převzetí práv (cessio legis) nebo z důvodu bezdůvodného obohacení.
(2) S výjimkou odstavce (3) tohoto článku se výše podílu řídí tím, co se zdá být spravedlivé ve světle konkrétní odpovědnosti odpovědných osob za škodu vzhledem k jejich vlastnímu stupni zavinění a všem dalším příčinám, které důvodně zakládají nebo omezují jejich odpovědnost. Podíl může dosahovat plné částky odškodnění. Pokud není možné určit vlastní odpovědnost odpovědných osob, musí s nimi být zacházeno jako s rovně odpovědnými.
(3) Kdo je odpovědný za škodu způsobenou pomocníkem podle článku 9:101, s tím musí být pro účely vypořádání mezi ním a jiným škůdcem, než je pomocník, zacházeno, jako by nesl celý díl odpovědnosti připisovaný pomocníkovi.
(4) Povinnost vypořádání je dílčí, to znamená, že každý je odpovědný pouze za svůj daný díl odpovědnosti za škodu podle tohoto článku; není-li však možné vymoci rozhodnutí o vyrovnání proti odpovědnému, jeho podíl musí být přerozdělen mezi ostatní odpovědné v rozsahu jejich odpovědnosti.
Díl VI. Prostředky nápravy
Hlava 10. Náhrada škody
Oddíl 1. Náhrada škody obecně
Článek 10:101. Povaha a účel náhrady škody
Náhrada škody je peněžní platba, která má nahradit poškozenému škodu, jinak řečeno navrátit ho do stavu, pokud to jen penězi jde, ve kterém by byl, když by škodlivé jednání nebylo spácháno. Náhrada škody slouží také účelu předcházení škodám.
Článek 10:102. Jednorázová částka nebo opakované platby
Náhrada škody je poskytována v jednorázové částce nebo jako renta, pokud je to vhodné s ohledem na konkrétní zájmy poškozeného.
Článek 10:103. Prospěch získaný škodnou událostí
Je-li určována výše náhrady škody, musí být uvážen prospěch, které poškozený získal škodnou událostí, ledaže je tato neslučitelná s výhodou.
Článek 10:104. Navrácení v předešlý stav
Namísto náhrady škody může být poškozeným požadováno navrácení v předešlý stav, pokud je to možné a nepředstavuje příliš velké břemeno pro druhou stranu.
Oddíl 2. Majetková škoda
Článek 10:201. Povaha a určení majetkové škody
Nahraditelná majetková škoda je zmenšení majetku poškozeného způsobené škodnou událostí. Tato škoda musí být zásadně určena co nejkonkrétněji, ale může být také stanovena abstraktně, pokud je to vhodné, například odkazem na tržní hodnotu.
Článek 10:202. Osobní újma a smrt
(1) V případě osobní újmy, která zahrnuje újmu fyzickému a duševnímu zdraví dosahující míry uznatelné nemoci, zahrnuje majetková škoda ztrátu na příjmu, zhoršení schopnosti vydělávat (i když není spojena s žádnou ztrátou na příjmu) a přiměřené výdaje, jako např. náklady na lékařskou péči.
(2) V případě smrti se osoby, jako jsou rodinní příslušníci, jimž zemřelý poskytoval nebo by poskytoval výživu, pokud by nenastala smrt, považují za osoby, které utrpěly nahraditelnou škodu v rozsahu ztráty této podpory.
Článek 10:203. Ztráta, poškození a škoda na věci
(1) Je-li ztracena, zničena nebo poškozena věc, je základním měřítkem pro náhradu škody hodnota věci nebo zmenšení její hodnoty a nehraje roli, zda poškozený má v úmyslu věc vyměnit nebo opravit. Jestliže ale poškozený věc vyměnil nebo opravil (nebo tak udělá), může vymáhat vyšší náklady, které mu tím vznikly, jestliže bylo rozumné tak učinit.
(2) Náhrada škody může být také přiznána z důvodu nemožnosti věc užívat, včetně následných ztrát, jako například ušlého zisku.
Oddíl 3. Nemajetková škoda
Článek 10:301. Nemajetková škoda
(1) Uvažujeme-li o rozsahu ochrany (čl. 2:102), může poškození zájmu ospravedlnit náhradu nemajetkové škody. Je tomu tak konkrétně v případě, když poškozený utrpěl osobní újmu nebo újmu na své svobodě, důstojnosti nebo jiných osobnostních právech. Nemajetková škoda může být vymáhána též osobami majícími blízký vztah k poškozenému, který utrpěl smrtelnou nebo velmi vážnou nesmrtelnou újmu.
(2) Obecně musí být při stanovení takové náhrady škody zváženy všechny okolnosti případu, včetně závažnosti, trvání a následků újmy. Stupeň zavinění škůdce musí být vzat v potaz pouze, pokud významně přispěl k újmě poškozeného.
(3) V případě osobní újmy odpovídá nemajetková újma utrpení poškozeného a zhoršení jeho tělesného nebo duševního zdraví. Při stanovení náhrady škody (včetně náhrady škody osobám s blízkým vztahem k zemřelému nebo k vážně zraněnému poškozenému) by měly být pro objektivně podobné újmy přiznávány srovnatelné částky.
Oddíl 4. Omezení náhrady škody
Článek 10:401. Omezení náhrady škody
Náhrada škody může být ve výjimečných případech omezena, pokud by vzhledem k finanční situaci stran představovala plná náhrada škody přílišnou zátěž pro žalovaného. Při rozhodování zda náhradu škody omezit musí být podrobně zváženy důvod odpovědnosti (čl. 1:101), rozsah ochrany zájmu (čl. 2:102) a rozsah škody.
Czech Translation by Jiří Hrádek and Luboš Tichý